Dobrý den, posílám svoji zkušenost. V první řadě se připojuji vlastní zkušeností k názoru, že selhali především praktičtí lékaři. Prodělala jsem covid v říjnu 2020 a letos v únoru 2022, v obou případech po pozitivním PCR testu mi praktická lékařka řekla, že kdyby mi bylo moc zle, abych si vzala paralen a při zhoršení volala sanitku, takže se vykašlala na doporučení a léčb. Na štěstí si umím poradit sama.

Ze strany státu vidím obrovské selhání. Myslím si, že to bylo z nějakých důvodů cílené, neboť se to vymyká zdravému rozumu, že místo strašení a zákazů měli v mainstreemu především zveřejňovat, jak si posílit imunitu a jak pracovat se svou psychikou a strachem. Považuji za zločin, že spoustu cenných informací nazývali dezinformacemi, a to, co udělali s dětmi a starými lidmi je neomluvitelné.

Každá mince má dvě strany, takže mám zkušenost s narušením přátelských vztahů vlivem rozdílného přístupu k životu, rozdílným přístupem k informacím, různým přístupem k tématu očkování… ale ono to ukázalo, jak ty vztahy jsou kvalitní a na čem jsou založené. Já sama jsem objevila kouzlo práce z domova, vděk za tu možnost, na druhé straně zvýšené náklady doma. V době lockdownu jsem měla více prostoru na setkání s dětmi a objevila jsem nové přátele, měla více času na pobyt v přírodě. Po uvolnění, když jsem se mohla vrátit ke svým sportovním aktivitám (než to pro neočkované zatrhli… a na štěstí se někteří z těch zákazů nepo… tak to šlo i tak) jsem si uvědomila, jak mi ty aktivity chyběly a jak je mám ráda včetně lidí, kteří je se mnou sdílejí. Myslím, že všichni jsme si mohli připomenout, že zdraví není samozřejmost a že je nutno se o své zdraví starat.

Já sama jsem se nenechala očkovat, ale na druhé straně jsem si uvědomila, že u pár mých přátel, kteří jsou ovlivněni především oficiálními sdělovacími prostředky, posloužilo k zmírnění strachu z té nemoci, takže fajn. Na štěstí se očkování u nich obešlo bez vážnějších následků. Když jde život lážo plážo, tak si myslíme, že je to automaticky super a že to tak prostě má být. My lidi vždy potřebujeme nějaké bububu, abychom se naučili vážit života a těch neobyčejných, prostých a nejcennějších věcí v něm.