Maminka má 69 let. Po 2. dávce Pfizeru dostala rozsáhlý infarkt myokardu a plicní embolii. Předtím kvůli otokům nohou několikrát absolvovala kardiologické vyšetření vždy s negativním nálezem. Do této příhody brala pouze jeden lék proti vysokému krevnímu tlaku. Jen jí v posledních 2 letech začala trápit revmatoidní artritida. Při zhoršení brala Prednison, chodila na opichy rukou, plus brala Plaquenil. Rozhodně nepochybuji o tom, že její infarkt a plicní embolie s očkováním proti Covidu "nesouviselo", tudíž ani nebylo nahlášeno jako nežádoucí účinek. 

Bohužel očkování ji skutečně dorazilo. Naštěstí vše přežila a její stav se nyní zlepšuje. 

Co ovšem skutečně nemůžu vydýchat a pochopit, je mámin zážitek z katetrizace, kdy jí akutně převezli na sál s respirátorem na ústech, i když trpěla těžkou dušností a bolestí na hrudi a lékař vyžadoval i přes tyto její potíže, aby po celou dobu zákroku, který probíhal při plném vědomí, měla dobře nasazený respirátor. Říkala, že se málem udusila a nikoho to prý nezajímalo. Když ji pak převezli na JIP, tak první, co se stalo bylo, že jí sestřička jí sundala respirátor a nemohla pochopit, proč jí ho nechali. S největší pravděpodobností měla i nízkou saturaci.