V roce 2020 ve světě i v ČR řádila pandemie nové nemoci covid-19 způsobená novým typem koronaviru. Většina lidstva se bála a upínala zrak k vědcům, kteří slibovali v nejbližších měsících účinný lék i vakcínu. Já jsem se rozhodla, že se vrátím po mateřské dovolené do práce - do nemocnice, dceři byl rok a půl, tak alespoň na částečný úvazek jsem se chtěla vrátit. V polovině prázdnin jsem nastoupila zpět do práce a cítila jsem se skvěle. V osobním životě jsem nemohla být šťastnější, byla jsem zdravá a mé sny se pomalu stávaly skutečností. Nic nenaznačovalo, že se mi za pár měsíců otočí svět o 180 stupňů.

Koncem roku 2020 začali kolegové chodit na první dávky očkování proti covid-19, zpočátku jsem měla obavy a nebyla jsem si jistá, zda chci očkování také absolvovat. Kolovaly řeči, že je nedostatek vakcíny a já jsem chtěla ochránit nejen sebe, ale i své blízké, rozhodla jsem se proto registrovat na očkování.

Během ledna a února následujícího roku jsem podstoupila aplikaci dvou dávek vakcíny proti covid-19 Comirnaty fy Pfizer, přesto jsem stále dodržovala vládní opatření, všude jsem nosila respirátor.
Asi ke konci března jsem začala na sobě pozorovat, že občas pociťuji slabost, zatmění vidění, nauzeu, tenzi za sternem. Myslela jsem si, že je to v důsledku přepracování, občasného nespaní po noční a nahromaděného stresu z vyřizování hypotéky a koupi nemovitosti.

V květnu jsme jeli jako rodina na výlet do zoologické zahrady, ano bylo teplo a já jsem moc nepila, ráno jsem si dala kafe, po jeho vypití jsem měla pocit, že mi praskne hlava a srdce z hrudníku mi vyletí, po pár chvílích se stav vrátil k normálu. Užili jsme si krásný výlet, po návratu domů jsme ještě vyrazili všichni na kola a poté jsem ještě s dcerou dováděla na trampolíně.

Večer jsem šla na toaletu, manžel koupal dceru. Když jsem vstala z toalety, stihla jsem jen zavolat na manžela a pak už si jen pamatuji, jak mě tahá za nohu z malého prostoru mezi toaletou a zdí. Než jsem zavolala na manžela, udělalo se mi temno před očima, cítila jsem náhlý pokles tlaku. Po probuzení z mdloby jsem si řekla, že to byla ortostatická hypotenze, cítila jsem se hodně unavená a vyděšená. Uběhlo pár dní a mě pořád v hlavě vrtalo, proč se mi to stalo.

Došla jsem v práci na službu konajícím lékařem, který je nejen vynikajícím kardiologem, ale i výborným intenzivistou. Řekla jsem mu své obtíže s tím, že jsem nejspíše hysterická a nic to nebude. Udělal mi ECHO, kde bylo vše v pořádku, srdce jako zvon. Naplánovali jsme monitorování srdeční činnosti - ekg holtera na 7 dní. Jaké jsem zažila překvapení a šok, když mi lékař volal výsledky (byla jsem po noční a telefonát mě probudil), měření ukázalo, že mám přechodnou AV blokádu 3. stupně. Já, máma malého dítěte, úplně zdravá bez jakýkoliv zdravotních obtížích? Ještě v srpnu minulého roku jsem měla EKG naprosto v pořádku. A teď tohle! Vždyť to znamená implantaci kardiostimulátoru. Ještě mi nebylo ani 30 let...

Začal maraton vyšetření, odběry krve zdanemám lymskou boreliózu, poruchu funkce štítné žlázy, kardiomyopatii. Byla jsem na magnetické rezonanci srdce, výsledkem bylo zdravé srdce bez strukturálních změn. Nikde nic. Jen velmi vysoká hladina protilátek proti covid-19. Následoval další ekg holter, na kterém byla 9 vteřinová pauza, na ty chvíle si pamatuji, hučelo mi v uších, měla jsem rozmazané vidění, brněly a zábly mě prsty na rukou, ale vědomí jsem neztratila. Pamatuji si slova mého ošetřujícího kardiologa: ,,Konec legrace, dostanete kardiostimulátor." Svět se mi zhroutil, stále jsem jen plakala a říkala si, že tohle je jen zlý sen, že se to musí nějak vysvětlit.

Byla neděle a já byla na noční směně, v pondělí ráno jsem zavolala svému bývalému vedoucímu lékaři, druhý den jsem už ležela na jeho oddělení a všichni velikáni kliniky byli u mě a přemýšleli, proč se tohle stalo. Mé ekg se díky zájmu lékařů antiarytmické jednotky dostalo do rukou specialisty, který nabídl alternativu k implantaci KS a to ablaci. Několik dní jsem si poležela v nemocnici na JIPce, kde se o mě starali ti nejlepší lékaři ve svém oboru, další mi volal a výkon mi vysvětlil.

Bála jsem se, nechtěla jsem, aby se mi někdo hrabal přes cévy v tříslech v srdci a ještě k tomu tam něco pálil. Bála jsem se, že už nikdy neuvidím svou dceru, že ji neuvidím vyrůstat, smát se, hrát si s ní. Některým lékařům jsem plakala až hystericky do telefonu, jako bych to nebyla já. Byly to první fáze vyrovnávání se se závažnou diagnózou, jako z učebnice 🙂

Nakonec jsme implantaci kardiostimulátoru odložili a domluvili ablaci, kterou jsem podstoupila v polovině července, památkou byly jen modřiny v tříslech. Personál na mě byl velmi milý a hodný. Po zahojení lézí po ablaci mělo být vše v pořádku, zase jsem měla žít normální život. Během dlouhodobé pracovní neschopnosti jsem často přemýšlela, co by bylo s dcerou, kdybych zemřela, vždyť by si mě nepamatovala, nevěděla by jak její máma vypadala, jak moc ji milovala. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že ji začnu psát deník, aby věděla, jak moc ji miluji a je pro mě důležitá. Bohužel se pocity probíhající arytmie začaly objevovat zase :-(, říkala jsem si, že je to než se zahojí léze. Po třech měsících přišel velký den, den s velkým D, kontrolní HOLTER. Bohužel AV blokáda tam byla zase, i když pauza nebyla už tak dlouhá.
Mohla jsem si vybrat mezi implantací kardiostimulátoru, další ablací a nebo čekat. jak se to vivine. Po konzultaci s lékařem jsme vybrali možnost třetí, čekat.

V lednu tohoto roku byl HOLTER mnohem lepší, přestože AV blokáda tam byla přítomna, ale jednalo se o 2. stupeň, osobně jsem se cítila mnohem lépe.

Už od první hospitalizace se objevovaly spekulace, že arytmie může být způsobena očkováním. Zprvu byly tyto názory téměř kacířské, s postupem času se objevovalo více názorů, že se může jednat o nežádoucí účinek vakcíny. Třetí dávka (posilující) mi nebyla doporučena.

Své onemocnění jsem nahlásila na SÚKL jako možný nežádoucí účinek vakcíny. Nejde mi o odškodnění, o peníze, ale o to, abych nemusela podstoupit třetí dávku, která by mě mohla nebo také nemusela ohrozit. Nechci se znovu strachovat o svůj život, o svou budoucnost. Přeji si vidět vyrůstat svou dceru a žít. Nikomu neberu právo se nechat očkovat, já jsem se rozhodla pro očkování a prošla jsem si velmi náročným obdobím, dnes už bych řekla ne, děkuji.