
Během pandemie Covidu jsem pracovala jako ambulantní kardiolog v nestátním zdravotnickém zařízení a na malý úvazek vypomáhala v kardiologické ambulanci oblastní nemocnice. Kromě toho se věnuji kardiologické prevenci, výživě a zátěžovému testování sportovců. Skladba pacientů a klientů, se kterými se setkávám, je vcelku pestrá – od širokého spektra kardiologických diagnóz včetně akutních stavů až po zdravé a trénované sportovce. Za poslední dva roky se v souvislosti s pandemií SARS-CoV2 setkávám s různými komplikacemi – jak přímo v souvislosti s onemocněním, tak i v návaznosti na vakcinaci.
Můžeme spekulovat, nakolik se u níže uvedených kazuistik jedná o náhodnou koincidenci a nakolik o korelaci.
Můžeme namítat, že nelze prokázat příčinnou souvislost zdravotních komplikací či zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s vakcinací. Vždyť i sami pacienti tuto souvislost často nevidí či vidět nechtějí.
Můžeme pochybovat, zda data, která ukazují strmý nárůst neurologických a kardiologických komplikací po zahájení plošné vakcinace jsou pravdivá.
Můžeme diskutovat, co je skutečnost a pravda a co je fake-news a dezinformace.
Můžeme se ptát, zda jsou vakcíny skutečně plošně bezpečné a prospěšné.
Na všechny tyto otázky nám zřejmě odpoví až budoucnost a prospektivní studie.
Mnohé obtíže, se kterými se v praxi setkávám, jsou atypické a nespecifické a často zcela nesplňují kritéria pro jednoznačnou klasifikaci diagnózy. Pacienti si stěžují, že jejich obtíže lékaři bagatelizují nebo jim nepřikládají význam.
„Máte srdce jako zvon, s tím můžete normálně trénovat“.
„To s vakcínou nesouvisí, běžte na druhou dávku“.
Měli bychom ale uvážit, že například srdeční selhání při dilatační kardiomyopatii bývá předcházeno virovým onemocněním či nerozpoznaným zánětem srdečního svalu (myokarditida) v minulosti. Proto bychom měli i diskrétní posttvakcinační obtíže u jinak zcela zdravých lidí považovat za varovný signál a být opatrní v hodnocení bezpečnosti vakcín.
Otázkou je, jak zdraví lidé, jejich imunitní systém a kardiovaskulární systém budou reagovat na opakovanou vakcinaci, pokud bude nadále nátlakem vynucována.
Snad nebudeme v budoucnosti čelit epidemii srdečního selhání a nebudeme muset řešit závažné následky těchto nikoli medicínských, ale politických rozhodnutí.
Nikdo z aktivních a sportujících lidí, se kterými se ve své praxi setkávám, nespadal do rizikové skupiny pro těžký průběh Covid 19. Tito lidé se nešli na očkování ze zdravotních důvodů – neobávali se těžkého průběhu onemocnění a často již onemocnění i prodělali s lehkým průběhem.
Většina z nich se dala očkovat z důvodu kolektivní zodpovědnosti (která se ukázala jako zcela lichá) či z důvodu nekomplikovaného cestování a možnosti účasti například na zahraničních závodech.
To je naprosto absurdní a bezprecedentní situace, která nemá v medicíně obdoby.
Neočkovaní zdraví lidé, z velké části imunní po prodělaném onemocnění, byli vystaveni šikaně a diskriminaci. Aktivní sportovci se často nemohli kvalitně připravovat v některých disciplínách, nemohli se účastnit se závodů. Případ Novaka Djokoviče celou situaci kolem nátlaku na očkování sportovců výborně ilustruje. Elitní tenista se vzdal svobody sportovat a účastnit se závodů proto, že se chtěl svobodně rozhodovat o svém těle a svém zdraví.
V současné době se objevuje mnoho indicií, které vyvolávají obavy z toho, že bude nadále vytvářen nátlak, aby se populace pravidelně plošně přeočkovávala pod pohrůžkou represí. Řada těch, kteří nátlaku na vakcinaci podlehli, měla po aplikaci vakcíny nejrůznější obtíže, které rozhodně nebyly pouze přechodnou bolestivostí v místě vpichu. Týden trvající horečky, nemožnost kvalitního tréninku, přerušení závodní sezóny či dokonce podezření na záněty srdečního svalu není rozhodně nic, co by sportovec chtěl každý půl rok riskovat.
Za sebe a aktivní a sportující populaci mohu pouze dodat:
Oddělení JIP a ARO nezahlcují ti, kteří pečují o své zdraví a imunitu, nemají nadváhu a sportují. Tito lidé naopak přispívají k celkovému zdraví společnosti, po prodělané nemoci brání přenosu nákazy a zvyšují odolnost populace jako celku. Není přípustné a neexistuje žádný medicínský důvod tyto lidi diskriminovat či emočně vydírat, ať už se rozhodnou stran vakcinace jakkoli.
Sport, péče o své zdraví a imunitu je pro nás samozřejmost. Chceme mít možnost se svobodně rozhodovat o svém zdraví, ať už se pro očkování rozhodneme či ne. Přejeme si volně dýchat, sportovat, závodit a inspirovat ke zdravému životnímu stylu své okolí, své svěřence, které trénujeme, své děti. Přenechte svobodu a zodpovědnost o naše zdraví nám samotným.
Co se týče postavakcinačních komplikací, ty jsem ve své praxi začala registrovat zhruba během prázdnin 2021. A popravdě řečeno jsem si zpočátku možnou spojitost s vakcinací nepřipouštěla.
Své postřehy bych rozdělila na dvě části – první se týká pacientů s již existujícími kardiologickými onemocněními, druhá část se týká aktivní a zdravé populace.
Ze skupiny mnou dlouhodobě kardiologicky sledovaných pacientů nikdo neprodělal těžký průběh onemocnění Covid 19 a nikdo neskončil na JIP či ARO – a to i před zavedením vakcinace. Pacienti, které mám v dispenzarizaci, jsou dlouhodobě sledováni, s kompenzovanými rizikovými faktory a až na výjimky ve své dlouhodobé péči nemám morbidně obézní pacienty (BMI 40+) ani silné kuřáky.
Vysoce rizikoví pacienti byli včas očkováni – těm jsem také očkování a včasné přeočkování třetí dávkou jednoznačně doporučila.
Co se týče postvakcinačních komplikací, uvádím několik zajímavých případů, kde se mi nálezy nejeví jako čistě náhodné. Nápadný je odstup od vakcinace (ať už první či druhou dávkou a nezávisle na typu vakcíny) zhruba 14 dní až tři týdny.
Většinou se jednalo o nově vzniklé srdeční selhání či zhoršení stávajícího zdravotního stavu z kardiologického hlediska.
Peri/myokarditidy, perikardiální výpotky, progrese srdečního selhání
Pacienti dlouhodobě sledovaní a léčení pro některou z kardiologických diagnóz jsou primárně považovaní za rizikové k těžkému průběhu Covid 19.
Je tomu tak ale vždycky? Je skutečně nutné tyto pacienty očkovat i v případě že onemocnění prodělali?
Nebo můžeme někdy udělat více škody než užitku?
Myslím si, že do budoucna by bylo vhodné pacienty lépe stratifikovat na základě dostupných dat. Před vakcinací by měl lékař (nikoli „dobrovolný hasič či šatnářka v obchodním centru“) znát přidružená onemocnění a rizika. Těmi nemusí být nutně pouze kalendářní věk, ale především věk biologický a metabolický, a také imunologický statut pacienta.
Druhým protipólem ke kardiologicky léčeným pacientům jsou primárně nerizikové osoby – zdraví lidé bez přidružených onemocnění či sportovci. Nikdo ze sportovců, které máme v tréninku či jsme se s nimi setkali v naší laboratoři, neměl těžký průběh SARS-CoV2 – ať už se jednalo o sportovce masters kategorií se souběžnými kardiovaskulárními onemocněními, rizikovými kardiovaskulárními faktory či bez nich.
V tréninkové přípravě na vytrvalostní závody (běh, triatlon) máme skupinu cca 20 výkonnostních sportovců. Zhruba třetina z naočkovaných sportovců měla přechodně sníženou výkonnost – časté byly déletrvající horečky s následnou únavou a vyřazením z tréninku. Tento stav se normalizoval do 1- 2 měsíců ale s nutností upravit či přerušit tréninkový plán a zrušit závody.
Náhoda nebo příčinná souvislost?
Obtíže charakteru palpitací jsem zachytila u svých pacientů v rámci postcovidového syndromu v jarní vlně 2021 a pak až po opakovaných vakcinacích (boostry) či při kombinaci vakcinace a prodělaného onemocnění.
Dovolím-li si zaspekulovat nad etiopatogenezí, z klinického obrazu a jeho vývoje usuzuji, že se pravděpodobně se jedná o typ autonomní neuropatie. Při vyšší tepové frekvenci pak klesá stroke-volume a horší se diastolické plnění podobně jako u klasického tepového driftu během dlouhých vytrvalostních zátěží. To má pravděpodobně za následek dušnost a pokles výkonnosti.
Je zapotřebí přiznat, že závažnější klinické obtíže většinou (ale ne vždy) korelovaly s tím, že sportovec po vakcinaci nepřerušil trénink a pokračoval i v intenzivnější přípravě, někdy i v závodech.
To lze sportovcům těžko vyčítat, protože málokdo předpokládá, že dušnost či tlaky na hrudníku, které se objeví s odstupem tří týdnů po podané vakcíně, by mohly mít tuto souvislost. Kdykoli v minulosti přeci jakékoli očkování znamenalo v zásadě pouze maximálně jednodenní bolestivost v místě vpichu.
Výrobci vakcín na takto rizikové chování neupozorňují a před jeho důsledky nevarují – ani běžnou populaci, ani sportovce, ani trenéry. Bohužel není příliš vzácné, že sami sportovci vakcíně potíže nepřičítají či je bagatelizují, protože chtějí „normálně žít“.
„Tak mi něco dej, ať se to spraví a můžu jít na 2.dávku… mám plánované to a to….“
Quo vadis... ? Tak až sem jsme došli - s prevencí, medicínou, zdravím, aktivním životním stylem, svobodou a zodpovědností za sebe sama.
Perikarditida: zánět osrdečníku (obaly okolo srdce)
Myokarditida: zánět srdečního svalu
NYHA I-IV: klasifikace pokročilosti srdečního selhání (stupeň IV je klidová dušnost)
SKG: selektivní koronarografie: katetrizační vyšetření věnčitých tepen
MRI: magnetická rezonance: využívá se k diagnostice myokarditid
Echokardiografie: sonografie (ultrazvuk) srdce
EF: ejekční frakce –výkonnost levé komory srdeční (normální je 55-75%)
TIA: transitorní ischemická ataka: příznaky podobné cévní mozkové příhodě, které se do 24 hodin upraví
Troponiny, CKMB: laboratorní ukazatele poškození srdečního svalu
NT- proBNP: laboratorní ukazatel srdečního selhání
Anteroextenzivní infarkt: rozsáhlý infarkt přední stěny
Biventrikulární stimulace: speciální kardiostimulátor („budík“) používaný pro léčbu srdečního selhání
HRV: variabilita tepové frekvence
VO2max: maximální přenosové parametry kyslíku – ukazatel výkonnosti organismu
Stroke-volume: tepový objem