Před nějakým časem jsem dostala SMS zprávu od mého kamaráda, skvělého lékaře a kolegy. Psal mi, že se k němu dostaly informace o mých občanských aktivitách. Psal mi, že jednak s mými postoji nesouhlasí, jednak že mu vadí, že se stávám mluvčím těch, kteří jsou agresivní, extremističtí, těch, kteří  napadají lékaře a sestry. Psal mi, že pod  dokumenty, jejichž  jsem signatářem (nevím konkrétně,  zda přesně mínil Deklaraci lékařů či Petici za zdraví) jsou  podpisy  lidí, kteří jsou pro něj morálně problematičtí.

Napsal mi to člověk,  kterého  si nesmírně vážím medicínsky  i lidsky.  Je špičkový lékař,  mnohému mě naučil a nasměroval mě profesně k mému oboru.  Vždy mi důvěřoval a nechal mě pracovat samostatně. To byla pro mě největší a nejlepší škola.  Má vizionářský dar a dokáže skvěle řídit lidi.   Dokázal prakticky z ničeho rozjet špičkové pracoviště, kde se používají nejmodernější postupy a postavit perfektní tým lidí, kteří nejen že dělají  výborně  svou práci, ale mají se vzájemně rádi.   Za mě samotnou se několikrát postavil v době, kdy mi v životě nebylo zrovna do zpěvu,  a dokázal mě postrčit ke správnému řešení.  Když jsem odcházela v roce 2004 do kardiocentra v IKEMu, daroval mi tu nejtlustší učebnici kardiologie na světě a napsal mi krásné věnování.  Připsal mi tam tento citát : „Vzdělanost lze přijímat od ostatních, moudří můžeme být jen moudrostí vlastní.“  Snažím se tím řídit – v medicíně, i v životě.   Považuji ho za svého kamaráda.  

Musím říct, že jsem z té zprávy byla smutná. Byla jsem smutná z toho, že je mezi námi hluboký příkop a přes něj  soudí mé postoje a činy.  Byla jsem smutná z toho, že jsme si za celé dva roky pořádně nepopovídali a ani nemohli najít společnou řeč. Třeba by to nešlo, nevím. Ale mrzelo mě to, že přišla zpráva, aniž bychom to vůbec zkusili.

Vnímala jsem, že mě vlastně automaticky zařadil mezi antivaxery, dezinformátory a  extrémisty.   Byla jsem z toho smutná, ale říkala jsem si, že s tím nic nesvedu.  Na zprávu jsem stručně odpověděla a nechala to být.  Možná, že tenhle příkop nepřeskočíme.    

Je to těžké, když se z velmi osobních vztahů stávají vztahy neosobní.

Na druhé straně mi dnešní doba dala obrovský dar. Lidé, kteří mají jiné profese, zájmy, koníčky, jiné politické názory, se stávají mými nejbližšími přáteli. Rozumíme si i beze slov.  Jsou jako hořící svíce, které nalézám uprostřed temné noci.  Najednou není kolem pustá tma a osamění.

Proto jsem se rozhodla napsat tento dopis.  Není jen pro mého kolegu. Je pro všechny, které potkáváme na chodbách v práci a už se ani vzájemně nedíváme do očí (o srdci nemluvě). Je pro blízké v našich rodinách, kdy našlapujeme po špičkách, abychom neotevřeli nějaké výbušné téma. Je pro naše přátele, se kterými si najednou nemáme co říct. 

Milý  XXXXXXX,  

také jsem dlouho přemýšlela, zda a jak mám na tvou zprávu zareagovat.  Nakonec jsem si řekla, že to udělám trochu jinak. Vlastně to není dopis jen tobě, ale všem mým kolegů, kteří mají podobný pohled jako ty a moje názory a jednání se jim nelíbí.

Vnímám to tak, že pro tebe (stejně jako pro mnohé další) jsem člověk z druhé strany břehu.  To, co dělám já, slušný člověk, respektive správný  lékař nedělá. Z vedení ČLK padají návrhy, že by nám měla být odebrána licence, měli bychom být vyloučeni z komory, možná by nás měli i zavřít.  Ve světě už se to děje. Je to smutné, kam se medicína dostala. Stala se nástrojem politické zvůle. Pokud by to takto pokračovalo, a většina kolegů tomu bude tleskat, s takovou medicínou bych stejně nechtěla mít nic společného.  Takovou medicínu dělat nechci a nebudu.  Slovy Václava Havla –  to radši budu koulet v pivovaře sudy.

Psal jsi mi, že „takhle se debata vést nedá“.

A jak se prosím tě vede? V cenzurovaných médiích? Tam, kde je každý, kdo neschvaluje státní postup, označován za dezinformátora? Tam, kde neexistuje žádný prostor pro vědeckou diskuzi? 

Psal jsi také, že ti vadí, že se pod Petici podepisují extremisté a agresivní směry, kteří jsou schopni se obrátit proti lékařům a sestrám. To je zajímavé a má to dvě roviny. Ta první je samozřejmě ta, že nikdo z autorů jakýchkoli dokumentů, deklarací, peticí a podobně přece není zodpovědný za morální statut někoho, kdo se s daným textem ztotožní. 

Druhá rovina je jinde. Proč to ti lidé dělají? Chtějí skutečně ublížit lékařům a sestrám? Asi těžko.  Nevymezují se spíše proti nátlaku,  který vytváří celá společnost a systém diskrimininací?  Dělali by to z něčeho jiného než ze zoufalství? Každý ho nedokáže vyřešit konstruktivním způsobem … napadlo tě to?

Iniciativa 21, kterou plně podporuji a u jejíhož zrodu jsem byla přítomna je zcela apolitická platforma, která sdružuje všechny, kteří jsou nešťastní z toho, kam se medicína a svět ubírá. Je tam nejen Petice za zdraví a svobodu v medicíně, ale také Deklarace právníků,studentů, sester, vzdělávání, Deklarace IZS a další. Iniciativa je koncipovaná jako taková střecha pro všechny, kteří vědí, že sami nevyhrají.  Že se potřebují spojit. Iniciativa úzce spolupracuje s vědci SMIS, s právníky ProLibertate. Usilovali jsme mimo jiné o bezodkladné zrušení Vojtěchovy vyhlášky, usilujeme o stažení novely Pandemického zákona – proto, a nejen proto probíhá před Ministerstvem zdravotnictví dlouhodobá protestní akce.

Ale to si koneckonců můžeš všechno přečíst. Určitě jsi to i udělal. Určitě víš, jací lidé jsou pod jednotlivými prohlášeními podepsáni, jakou mají za sebou odbornost, jak jsou jednotlivé deklarace fakticky a vědecky podložené. Musím říct, že je mi ctí a jsem moc ráda, že můžu být mezi tak skvělými lidmi. Skutečnými odborníky, kteří se nebojí postavit se za svůj názor. 

Ještě v listopadu jsem se cítila zoufale sama a nešťastná. Mladší syn se mě ptal, proč chodím do práce, když tam nemám žádné kamarády. 

Ty moc dobře víš, že v nemocnici pracovat nepotřebuji. V životě a v medicíně jsem se nasměrovala jinak. Od špičkové akutní medicíny jsem se dostala k prevenci, k motivaci lidí ke zdravému životnímu stylu, k převzetí zodpovědnosti za své zdraví. Dělám medicínu o krok dříve, než ji dělají praktičtí lékaři a o dva kroky dříve, než ji děláš ty v nemocnici. Prevence totiž nezačíná v okamžiku, kdy dostaneš první infarkt, ale o dvacet let dříve – a zabránit infarktu je snad neméně užitečné, než ho ošetřit. Takhle jsem se rozhodla a dává mi to smysl, takhle mě to baví. Malý úvazek v nemocnici rozhodně není motivován finančně, ale tím, že mám ráda práci i s opravdu nemocnými pacienty – pokud jim můžu být prospěšná. Mimo to jsem v těžké době chtěla být něco platná svým kolegům.

Jenže v práci nás nedrží jen to, že ji máme rádi, ale i hezké mezilidské vztahy. A pokaždé našlapovat v minovém poli vyžaduje docela slušné brnění – ale to jaksi s příchodem do práce nefasuji. 

Proč bych potřebovala brnění? 

Těch důvodů je víc. Jsem neočkovaná. Skoro pokaždé slyším na toto téma malý či větší rýpanec. Proč bych měla být očkovaná?  Jak to souvisí s tím, jakou odvádím práci? K tomu, že se očkovat nebudu, jsem se rozhodla loni v zimě sama, posoudila jsem si svůj risk-benefit a myslím, že mám dost informací a inteligence k tomu, že jsem si to takto vyhodnotila. V současné době mám zřejmě vcelku slušnou postexpoziční imunitu, kontaktu s pacienty s nevyhýbám a opatření dodržuji  způsobem,  aby se vlk nažral a koza zůstala celá – přesto jsem celý podzim neonemocněla. Nechci vyvolávat zbytečné emoce, takže se každý týden nechávám testovat jen proto, abychom mohla ošetřovat lidi, kteří to potřebují.

Očkovaní se samozřejmě netestují. Ani v současné době, kdy testování ve firmách a školách je povinné, tak prezident Kubek (rozhodně tedy ne můj prezident) musí přece dát očkovaným lékařům nějaké ty výhody. Na to už asi není v situaci, ve které nyní jsme, moc co říci, že. Kolik očkovaných zdravotníků onemocnělo?  Kolik z nich chodilo do práce a vesele šířilo virus? 

Kolik nákazy přitom rozšířili očkovaní pacienti, kteří se netestovali? Začátkem října všichni již měli informace, že očkovaní nákazu šíří.  Tehdy se očkovaní v nemocnicích netestovali – ani pacienti, ani lékaři. Říkala jsem, že celý tento přístup bude cestou do pekel a nemocnice se stanou časovanými pumami nákazy, ale každý na mě syčel jak kobra na králíka. 

Teď se ukazuje, že celá slavná bezinfekčnost byla odporná a sprostá politická manipulace a vedla prokazatelně k podzimní vlně nákazy.

Naproti tomu, kolik neočkovaných lidí po prokazatelně prodělané nemoci zaplnilo JIPky? Velmi, velmi málo. A kolik neočkovaných s  BMI okolo 20 leželo na lůžkách intenzivní péči či ARO? Taky moc ne,  že. Připadalo by ti v mé situaci, že tě systém šikanuje?

Nevidíš ten paradox? Já se starám o své zdraví, nemám nadváhu, sportuju, nekouřím, nepiju alkohol, investuju nemalé peníze do kvalitních potravin místo spotřebních zážitků, vychovávám tak i své děti.  Chovám se tak dlouhodobě. Desítky let –  a tak směruju i své klienty. Ze svých daní platím stát – stát je můj zaměstnanec, platím si jej jako službu. A ten mě místo toho šikanuje.

Stát mě nutil do povinného očkování. Vydírá mě. Diskriminuje. Nesmím na hory, nesmím do fitka, nesmím na kafe, do restaurace, do kina, do divadla, nesmím jet na závody. Zkrátka statut občana druhé kategorie.

Zahrajeme si takovou hru, jen představa, zkusme to otočit:

Co začít šikanovat ty, kteří kouří? Ty, kteří neujdou alespoň 5 000 kroků za den? Šikanovat ty, kteří mají nadváhu, nebo jsou obézní? Já osobně bych ještě přitlačila. 10 000 kroků minimum, procento tělesného tuku nanejvýš 15% u mužů a 22% u žen. Zvýšené triglyceridy bych penalizovala na pojistném. Na příjezdu k fastfoodu by stála ostraha a vybírala pokuty. Nasadila bych obrovskou spotřební daň na ultrazpracované potraviny, maso z velkochovů, na cukr a na pšenici. Všechno, co má prázdné kalorie, by stát předražil minimálně trojnásobně. Soft-drinks by byly zakázány  úplně.

To by bylo křiku. Ale to by najednou byla skutečně zdravá populace. Civilizační onemocnění by najednou začala mizet, nějaký Covid by si možná ani neškrtnul.

Jenže to se nestane. Jasně že ne. A víš proč? Protože někde leží Gaussovská křivka, medián populace a voličská základna. A někde leží peníze. Ti, kteří se starají o své zdraví a jsou zodpovědní, ti jsou politikům ukradení.

Vraťme se zpátky k realitě dnešní medicíny.  

Vždycky jsme se učili, že imunitní systém nějak funguje. Že medicína nějak funguje. Najednou všechno platit přestalo. Základním zákonem medicíny je neškodit, primum non nocere. A tento zákon předběžné opatrnosti najednou přestal platit. Přestala platit pravidla pro schvalování léčiv, povinné očkování, plošné očkování a očkování dětí.

Přestala platit pravidla, na kterých by měla stát primární péče.

Když vidím své pacienty, sportovce, klienty s perimyokarditidami a nebo s dlouhodobým propadem výkonnosti, kterou opravdu nelze vysvětlit přetrénováním, děsím se, abychom tu za deset let neměli epidemii srdečního selhání. Co jim mám nabídnout, poradíš mi? Vrátí se ještě někdy ke sportu? Bude to jen jedna pokažená sezóna? Co jim mám odpovědět? 

Většina z nich se dala naočkovat proto, aby mohli jet na závody, nikoli proto, aby se ochránili před těžkým průběhem nemoci, kterou už předtím v lehké formě prodělali. Kam si mají jít stěžovat? Na Hlavní nádraží? Je mi nanic z toho, že individualizovaná medicína a primární péče nikoho nezajímá. Jediným řešením na všechno je vakcína. 

Co řekneme dětem?

Že jsme poslouchali nařízení shora, která rozhodně nejsou motivována starostí o národ, ale o vlastní kapsu? Že jsme dopustili rozvrácení ekonomiky, likvidaci živnostníků, poškození generace dětí, těžké psychické problémy, devastace zdraví populace v dlouhodobém horizontu?   

Co když / až se projeví dlouhodobé důsledky toho, že jsme dopustili plošnou vakcinací, která byla odsouhlasená přes zásadní pochybení firmy Pfizer? Začíná se ukazovat to, čeho jsme se báli. O čem jsme si jen šeptali. Obrovský nárůst vedlejších účinků. Nadúmrtí. Analýzy studií, na základě kterých byly mRNA vakcíny schváleny. Už ani není potřeba číst mezi řádky. Stačí se zamyslet nad tím, co je skutečná dezinformace. 

Můj nevlastní syn, který věří tomu, co píše FDA a CDC, měl ve 23 letech regulérní TIA. Taky náhoda? Podle závěru ošetřujících lékařů se ale nic nestalo, měl jen migrénu. Spadlý koutek, levostranná hybnost a fatická porucha. Typická migréna. Samozřejmě že může jít na třetí dávku (a samozřejmě nefiguruje v žádných statistikách). A on na tu třetí dávku půjde. Přece nemůžu mít pravdu já. 

Asi není těžké si spočítat, kde stojí zisky farmaceutických firem a že jim skutečně nejde o blaho lidstva. To je asi tak jako si myslet, že válečnému průmyslu jde o světový mír. Vždyť vakcinace a opakovaná revakcinace mladých – to je (na rozdíl od starších a rizikových)  perpetuum mobile pro jejich zisky. To přece každému muselo dojít v momentě, kdy  se apelace na vakcinaci přesunula od rizikových skupin do očkovacích autobusů a na nádraží a odstartovala se Tečkovací kampaň. 

Očkování dětí a mladých lidí, očkování nerizikové populace je  absurdní medicínský zločin a mělo by se okamžitě zastavit. Nechápu, skutečně nechápu, jak si může někdo schvalováním a propagováním této strategie špinit ruce. Víš, co za tím vším stojí?  Víš,  proč jsme se dostali, tam kde jsme? 

Protože se bojíme smrti. Strach ze smrti a její nepřijetí stojí za tím vším. Zavíráme ji na lůžka následné péče, LDNky, do domovů důchodců. Umírání na choroby srdce a cév, na demenci nás neděsí – to jsme se naučili sami před sebou schovat.

Na smrt v přímém přenosu, na tu zvyklí nejsme. Uděláme cokoli, abychom jí nemuseli hledět do tváře. Vzdáme se své svobody, svých práv, svých hodnot. Předáme zodpovědnost  za své zdraví farmaceutickým firmám, za svůj život státu. Něco ti povím. Smrti se nebojím zdaleka tolik jako zpackaného života.

Covid není žádný trest boží.  Nestal se nám. Prostě se stal. Nemůžeme si vždycky vybrat, co se stane, ale můžeme si vybrat, jak s tím naložíme. A to jsme zpackali. Nemoc si zpravidla přednostně vybírá mezi populací s nadváhou, cukrovkou, přidruženými onemocněními. 

Vakcína je taková zkratka. Tečka namísto skutečného zdraví.  Abychom se nemuseli bát smrti. Tečka je jednodušší, než se o své zdraví skutečně starat. Než jít neprošlapanou cestou, než zvednout zadek ze židle a o něco se porvat (ať je to zdraví či demokracie), volíme zkratky. Ať je to Viagra (modrá pilulka na erekci od Pfizeru, jaká symbolika), zázračná dieta, liposukce, čtyřkombinace léků na vysoký tlak, XXL dávky inzulínu nebo léky na cholesterol. Nebo mRNA vakcína. Jen proboha neopustit svou komfortní zónu. 

Jenže zkratky se nám obrovsky vymstí – jsou strkáním hlavy do písku a cestou do pekel. Ať jde o erekci, vysoký cholesterol, demokracii nebo Covid. Pokud je Covid trest za blahobyt, se kterým neumíme zacházet, je to, jak jsme s ním naložili, daní za to, že si neumíme vážit svobody.  Pokud se občanská společnost a ti, kteří mají sílu v této zemi něco změnit nezvednou a nepostaví proti fake-science, proti  cenzuře a proti pošlapávání lidských práv, probudíme se jednoho krásného dne v totalitě. 

Totalita má mnoho podob, a nemusí být na první pohled tak patrná.  V totalitě žít nechci a nebudu. Nedělám žádné velké činy, ale rozhodla jsem se, na kterou stranu se postavím. Když se Nikolase Wintona ptali,  proč posílá do Anglie české děti, místo aby lyžoval ve Švýcarsku, odpověděl, že to dělá proto, že je to zapotřebí. 

Mnohokrát jsem si na tuhle větu v poslední době vzpomněla. Vážím si každého, kdo sebere odvahu, vykašle se na konformitu a normalizaci. Každého kdo se „vykašle na lyžování“. Nemusí jít přeci zrovna o Švýcarsko.

Možná si ještě neumíme do důsledků představit, čemu vlastně ve skutečnosti čelíme. Mrkni se příležitostně na film „K zemi hleď“.   Možná ani malé, ani velké činy nepomohou a důsledky toho, co se začíná odehrávat, budou tragické. Přesto je potřeba dívat se k nebi a věřit, že pokud jednáme v souladu s naším srdcem a svědomím, děláme dobře a má to smysl. 

Hanka.